Jak to všechno začalo...

          Po neustálých pesimistických blábolů lidí kolem sebe, že to nejde, že je to nesmysl, jsme se minulý rok rozhodli jet k Baltu, jak jinak, než vzduchem chlazenými dvouválci. Najeli jsme přes 2500 km bez větší závady a proto jsme v našich cestách po Evropě letos rozhodli pokračovat a tentokrát jet do Rakouska. Opět jsem slýchával, že jsme šílenci, že tam nedojedeme, každopádně díky všem, kteří to říkají, pro nás je to motor kupředu a motivace pro to vydat se na další cesty :)

Přípravy na cestu...

          Vzhledem k tomu, že cílem cesty byla nejznámějsí silnice Rakouských Alp Grossglockner Hochalpenstrasse, kde jsme měli překonat 2500m/n/m a několik set kilometrů jízdy po krásných alpských silnicích, samozřejmě z kopce dolů i do kopce nahoru, nemohli jsme přípravu aut nechat na poslední chvíli. Brzdy musely dokonale brzdit, motory šlapat. Mezi úpravami motorů byly i nové ostré vačky, které po namontování zvládají kopce daleko lépe než seriové, upravovali se samozřejmě i brzdy, měnily ložiska a spousty dalšího. Nechyběla ani výměna špatné převodovky jednoho z expedičních vozů. Veškeré fotografie z příprav aut na cestu naleznete na naší facebookové stránky Fiat500126 SERVICE.

          Náhradní díly na cestu byly samozřejmostí. Přední kufry byly u každého účastníka naplněny z větší části díly a nářadím, nechyběla i svářečka, flexa a další. Ano, opravdu jsme sebou vezli svářečku, není to vtip :) Úložného prostoru není nikdy dost a tak jsme díly ukládali i do podběhů za zadní světla, ne nadarmo se říká, že maluchář je mistr v tetrisu :) Je pravdou, že ve svém autě jsem měl svou těhotnou ženu, 3 letého syna, chladící box a plno dalších věcí. Poslední fotka je tomu důkazem.

A jedeme, den první...

          Začátek výpravy byl stanovený na 8.8.2016 a vzhledem k tomu, že každý startoval jinde, sraz byl v 10 hodin v Praze. Jak tomu je, skoro všichni měli zpoždění :) Nakonec nás jelo 5 Fiátků 126 a jeden Fiat 500 s ostříleným řidičem Dominikem, který s námi úspěšně absolvoval i výpravu do Polska. Cílem tohoto dne byla noc na Lipně a cestou navštívit krásný Český Krumlov.

          Nebylo na co čekat a konečně jsme se všichni dočkali a vyjeli jsme. Jako první byla zastávka v Českém Krumlově, kde k našemu překvapení v centru města byla vystavená pětistovka, která zdobila a lákala návštěvníky u místního stánku. Pro mě bylo toto auto větší atrakcí, než samotné město, překvapivě :) Po procházce městem jsme pokračovali na LIPNO, kde jsme se v jednom z místních kempů ubytovali a načerpali síly do druhého dne.  

          Začátek druhého dne jsme odstartovali, dalo by se říct již tradičně na našich výpravách, trajektem přes Lipno. Po příjezdu do Dolních Vltavic na náš čekal krásný pohled na Lipno a v dáli plující trajekt. Při nalodění nastal problém... náš člen výpravy Radek se svým autem nemohl vyjet z důvodu nízkého nárazníku, no a tak jsme šli a trošku mu museli pomoci, ještě, že ty auta jsou tak těžký. :) Naše malá výprava udělala asi na místní lodivody dojem a hned nám bylo nabídnuto, jestli někdy nechceme vyzkoušet, kolik se vejde Fiátků na trajekt a za to nás svezoou po Lipně zadarmo. No zní to lákavě, co říkáte ? :)   

           Po úspěšné plavbě a žádné námořní katastrofě jsme se vydali k Rakouským hranicím, kde jsme vzali útokem poslední český obchoďák, nakoupili jídlo a pití a poté úspěšně přejeli hranice. První silnice, na kterou jsme v Rakousku najeli, měla označení 126, je to osud. Cílem cesty bylo krásné Rakouské město Hallstatt. Typické Alpské vesnice a města, kterými jsme projížděli obklopovali vyšší a vyšší hory, které nám utvářely nádnerné pohledy, díky kterým jsme dokonce i několikrát museli zastavit a vyfotit :) Často jsme se přistihli i s otevřenou pusou, jak na krajinu "čumíme jak půl prdele z křoví". Alpy jsou opravdu úchvatné.   

Den třetí, Grossglockner Hochalpenstrasse...

          Třetí den měl být věnovaný návštěvě jednoho z nejznámějších Alpských měst Hallstatt, avšak z důvodu špatného počasí jsme se rozhodli, že vyjedeme zdolat Grossglockner Hochalpenstrasse. Ještě před cestou nás hned několik lidí varovalo, že na této cestě často selhávají brzdy, motory kopce nezvládají, a to nejen veteráni, ale i novodobá auta ... to bychom nebyli my, zkusit se má všechno, a jak se říká, svět patří těm, co se neposerou. Po pár kilometrech cesty se před námi začaly objevoval zasněžené vrcholky hor, čím blíže jsme jeli, tím více jsme viděli tu rozmanitost alpských kopců a bylo vidět čím dál více sněhu, což nás naplňovalo pesimismem, že se nahoru ani nedostaneme. Kdo by v létě čekal, že  bude bílo :) Já teda moc ne. :)        

          Po příjezdu k hlavní bráně jsem před sebou uviděl stoupání nahoru a nějak se mi začal svírat žaludek. Po chvilce mi vyschlo v krku a čím déle jsme stály dole, tím více mi bylo zle. To, že by to auto nezvládlo jsem neměl strach, spíše to byl strach z neznáma. Nebylo na co čekat, počasí nám dole docela přálo, zaplatili jsme 35 EURO a vyjeli nahoru.        

          Již při placení nás slečna za přepážkou upozornila na to, že nahoře nachumelilo, abychom jeli opatrně. Danke odpovídám, žaludek se mi sevřel ještě víc, řadím za jedna a jedeme. Hned za bránou nás čeká parádní stoupák, řadím dvě a jedeme. Na dvojku jedeme skoro až nahoru, trojka nebyla potřeba :) Když jsme vyjeli, tráva kolem nás byla zelená, sníh jsme viděli jen na vrcholcích. Čím výše jsme jeli, zeleň ubývala a měnila se v zasněžená místa, chvilkami i padal sníh. Největším překvapením pro nás bylo, když proti nám jel vyhrnovák a vyrnoval silnici, na které naštěstí sníh nebyl, bylo jen mokro. V tenhle moment nám spadly pusy, žena se neustále koukala doprava dolů a sledovala volant, abych náhodou nesjel ze srázu dolů :) Osobně bych nejradši stavěl na každém odpočívadle, koukal do dáli a fotil a fotil. Zhruba v polovině cesty jsme zastavili a naskytl se nám takovýto pohled. 

          Cesta se nahoru klikatila, neustále jsme stoupali nahoru a četli ukazatele, kde nadmořská výška stoupala. Po cestě nebyl jediný rovný úsek, stoupalo se stále nahoru a zelenou trávu nahradil sníh. Po nějakém čase se před námi objevila cedule ZIEL. Dokázali jsme to, vyjeli jsme na nejvyšší místo cesty, a to 2504m/n/m. Cesta pokračovala dál na druhou stranu, no a když jsme tu, proč nejet dál ? 

           Po promočení bot a kouličkované na parkovišti jsme vyrazili dál, tentokrát na druhou stranu cesty. Zde jsme jeli v absolutní mlze, takže nebylo vidět skoro na krok. Po chvilce klesání se nám naskytl úplně jiný pohled na tuto nádhernou silnici. Zde jsem pochopil, proč je to nejznámnější Alpská silnice. Více asi nemá smysl komentovat. Když jsme sjeli úplně dolů, čekala nás zpátky cesta nahoru. Dolů na dvojku, brzdy smrděly... cestou nahoru v určitých pasážích došlo i na jedničku, motory byly unavené, avšak neustále nás hnaly kupředu. Ani jeden z expedičních vozů nezklamal. Cestou nahoru brzdy přestaly smrdět, ale cestou dolů jsem měl zamořené auto kvalitními polskými čelistmi, asi dobrá směs :)

Den čtvrtý, Orlí Hnízdo, Konigsee...

          Po noci strávené v českém penzionu jsme se vydali na další plánovaný výlet, tentokrát do Německa do města Berchtesgaden na Orlí Hnízdo, další z mnoha sídel Hitlera. Při první výpravě jsme navštívili jeho sídlo v Polsku, a tak se naše výpravy začínají ubírat i za poznáním historie a kultury, proč ne :) Německo nás překvapilo nádnernou zelenou krajinou, opět nemá smysl cokoliv popisovat, fotky mluví za vše, občas to vypadalo jako na obrázku. 

          Cestou z města směrem na parkoviště k Orlímu hnízdu došlo v místních kopcích opět na první rychlostní stupeň, stoupání bylo kruté. Následovala cesta autobusem k vrcholku Orlího hnízda, a to taková, že se člověk občas bál podívat dolů, avšak pohledy do dáli stály za to. Byl to další nezapomenutelný zážitek. Počasí v Alpách je nestálé, chvilku svítí sluníčko, chvilku není vidět na krok. Cestou zpátky jsme navštívili další nádherné místo a to Konigsee, navečer následovala cesta do města Hallstatt, kde jsme našli opět české ubytování.

Den pátý, Hallstatt...

          Po náročných kilometrech předchozích dní jsme si ráno přivstali a preventivně jsme přejeli vůle na ventilech a u jednoho z vozů jsme doplňovali olej do převodovky, pro jistotu. Pátý den patřil návštěvě města Hallstatt, jednoho z nejznámějších a nejkrásnějších měst. Po vyjetí místní lanovkou nahoru na rozhlednu v oblacích se stala parádní, pro někoho vtipná, příhoda. Náš strejda Vítek nesl synátora na ramenou, no a co čert nechtěl, počůral se a strejda byl doslova od hlavy až k patě mokrý. Po návštěvě města jsme využili možnost plavby na místní lodi. Ne nadarmo se o tomto městě říká, že patří mezi jedno z nejkrásnějších měst Rakouska.

Den šestý, cesta domů...

         Cestou domů jsme navštívili Rožmberk, Olympijský park na Lipně, Stezku korunami stromů a dvě benzínky :) Večer jsme úspěšně dojeli domů. Uteklo to jako voda, ale zážitky budeme vstřebávat ještě dlouho. Naše auto nám opět ukázalo čeho je schopné a už teď se těšíme na další expedici :)

Závady na cestě...

          Asi chcete slyšet, jak jsme se na cestě trápili, že jsme pořád opravovali, ale musím Vás zklamat, auta jsme na cestu připravili dobře. Mimo upadnutého šroubku na kostře, vypadaných šroubů na vaně, vypadnutého víčka oleje, jsme na cestě preventivně jen seřizovali ventily a u jednoho auta dolívali nový olej do převodovky, jinak nebylo nic potřeba řešit. Takže závistivci si mohou kousat další nehty, jako tomu bylo i při předchozí výpravě :)

Mapa výpravy...

Pohonné hmoty

          Ujeli jsme 1951 km
          Natankovali jsme 123,82 litrů
          Za benzín utratili 3565,44,- Kč
          Průměrná cena benzínu 28,79,- Kč/litr
 
Takže SPOTŘEBA vychází na 6,35 litrů na 100km, minulý rok po Polsku to bylo 5,5l, což bylo na rovině ..

 
Kam pojedeme příště ?

          Jako další výpravu plánujeme příští rok 2017 do ITÁLIE. Předběžný plán cesty je 3 dny tam ( po cestě Benátky a nějaká města atd. ), týden v Itálii u moře, třeba v pronajatém domku podle počtu lidí, a pak 3 dny zpátky... 3 dny na cestu neznamená, že se budeme loudat, spíš, že se po cestě podíváme na různá místa, města atd. Zatím je času dost, ale kvůli dovoleným plánujeme výpravu s předstihem, takže pokud máš chuť se zúčastnit cesty se vzduchem chlazenými šílenci, sleduj nás na facebooku výpravy, kde budeme postupně plánovat :) Facebook: MALUCHÁŘSKÁ VÝPRAVA DO ITÁLIE 2017

Video

Fotogalerie