Jak to všechno začalo...
Když jsme v roce 2016 vyrazili vzduchem chlazenými dvouválci do Rakouska, škrábat se do horských průsmyků s cílem vyjet na Grossglockner Hochalpenstrasse, který se nachází v nadmořské výšce 2504 m/n/m, nemysleli jsme si, že se nám Rakouské Alpy tak zalíbí a budeme se tam chtít vrátit zpátky. V roce 2015 jsme jeli na dovolenou k Baltu, kde jsme se sice vykoupali v moři, ale přeci jen, nebylo to to pravé pro děti. Tuto dovolenou jsme plánovali více u vody a hlavně několik dní na jednom místě. Kudy tedy pojedeme, abychom mohli jet znovu přes Alpy a za teplem ? Napadla nás jedině Itálie, rodný domov našich aut ( teda pouze původně na papíře ) a bezpochyby možnost navštívit velké množštví kráských míst po ceště. Naše cesty se snažíme vždy naplánovat tak, abychom "něco viděli". Nemám rád jet 1200 tupě po dálnici a jet pouze za jedním cílem. Bez dlouhého rozmýšlení jsem na facebooku založil událost, samozřejmě s velkým předstihem, asi rok dopředu. A sakra, už máme 6 účastníků, za měsíc dalších 6 ... Nepřehnal jsem to trošku? Že jsem napsal: ,, Jet s námi může kdokoliv"? Finální počet aut byl 11 Fiátků 126, 2 Trabanti a 1 Mini Cooper tvořené mezinárodní posádkou složenou ze Slováků a Čechů. Proč ne, nebudeme o tom špekulovat, jedeme všichni, to dáme.
Přípravy na cestu...
Rok utekl jako voda a přípravy na dovolenou vrcholí. Vzhledem k tomu, že jsme se za poslední rok rozrostli o dalšího člena rodiny, museli jsme vyřešit problém místa v autě. Ne nadarmo se říká, že většina maluchářů jsou mistři ve hře tetris. Do předního "kufru", dávám do uvozovek, protože jeho prostor bych určitě jako kufr nenazýval vzhledem k jeho velikosti, jsem narovnal veškeré náhradní díly, rezervní kolo, povinnou výbavu, nářadí, hever a spoustu důležitých věcí, bez kterých se na cestě neobejdeme. Respektive, rádi bychom se bez nich obešli, ale štěstí přeje připraveným se říká. Kufr je plný, teďka do auta ještě naskládat ženu, 3,5 letého syna Fildu a 8 měsíčního syna Dádu. Nezbytnou součástí této cesty se stal box na střechu, bez kterého bychom nemohli jet, i když se mi teda vůbec na autě nelíbí. Do boxu jsme nacpali veškeré věci na spaní, na vodu, stan, vybavení do přírody jako je hořák, stoličky, kočárek atd. atd. Ostatně nemá cenu to nijak komentovat, koukněte do videa. :)
DEN 1. 20.8.2017 - zastávka na závodech do vrchu v Brně
Pro nás den první, pro někoho den před odjezdem. Čirou náhodou se v Brně jede závod do vrchu a na startovní čáře jsou naši dlouholetí přátelé Tibor a Pavel, tak se jedeme na ně podívat. Bohužel naše plány nevyšly, stihli jsme jen jednu jízdu, ale alespoň ty chvilky strávené v přítomnosti přátel jsou k nezaplacení. Večerní luxusní ubytování u Jakuba Hrdličky, by se dalo přirovnat k deseti hvězdičkovému hotelu. Nevím kolik hvězdiček je nejvíc, ale rozhodně díky moc ! U Hrdličků před domem se najednou začervenalo. :)
DEN 2. 21.8.2017 - Lipno, celkem 536km. Večer Autokemp na terasách
I když neradi, museli jsme odjet směrem na Lipno, kde jsme kempovali již minulýr rok a moc se nám tady líbilo. Po cestě jsme se střetli se Slovenskou posádkou tvořenou dvěma trabanty. Po příjemném přivítání jsme se rozhodli, že vyjedeme na cestu. První křižovatka, Slováci se ztrácí. Telefon ... ,,Filip, odbočili jste v pravo, nebo v levo, my v levo". Měli jsme jet v pravo ... no to nám to pěkně začíná, neujeli jsme ještě ani kilometr a už jsme se hledali. A to jsme byli teprve 4 auta a při představě, že nás pojede 14 ... no uvidíme, jedeme dál a už lépe. Večer v autokempu se nás sešlo 10 aut, kdy zbytek Slovenských posádek nabereme další dny po cestě, jelikož to zakempovali u města Linz v Rakousku.
DEN 3. 22.8.2017 - Trajekt přes Lipno, směr Rakousko a večer Camping Grubhof, celkem 772 km
Už v roce 2016 jsme se svezli na trajektu přes Lipno. Na facebooku Dolní přívoz Vltavice. Toho času nás na trajekt najelo 6 aut. Cesta se nám velice líbila, komu by ne, povozit svá auta na trajektu. Fotky z výpravy jsem zaslal plavby vedoucímu, který mi dal nabídku. Když v roce 2017 naplníte trajekt Fiátky, budete mít od nás plavbu zadarmo. A to je výzva! Je nás 10, sice ne všichni Fiátci, ale i tak se vzduchem chlazení dvouválci počítali. Trajekt jsme naplnili a svezení bylo zdarma. Tímto ještě jednou moc děkujeme za svezení!
Trajekt máme za sebou, poslední úpravy trasy jsou za námi a můžeme vyrazit. Překračujeme rakouské hranice a již po 5km stavíme, protože se před námi naskytlo krásné panorama. No jo, krásné pro nás, ale bude všechno a tímhle tempem bychom asi daleko nedojeli. V tento moment přichází první závada, která se stala jednomu z účastníků ... praskl výfuk. Dobře, pojedeme a budeme hledat dílnu, kde by nám výfuk svařili. Toto se nám podařilo asi po 20 kilometrech. V jednom místním autoservise výfuk svařili za 10EURO, no co, hlavně, že můžeme jet dál. Natankováno a hurá skrz Rakousko do ALP. Hory kolem nás rostly závratnou rychlostí, panoramata, kterými jsme projížděli se minutu po minutě měnili. Pokaždé se před námi naskytl tak krásný pohled, že jsme chtěli neustále stavět a fotit. Já osobně jsem s sebou vezl kameru GoPro, kterou jsem měl neustále vysrtčenou z okénka ven svěšenou dolů. Často se mi stalo, že mi ruka odumírala, ale co by člověk pro krásné záběry neudělal. Dokonce mě z neustálého průvanu v autě začal pobolívat krk, ale to bych nebyl já, natáčení je důležitější a šála v létě to jistí.
Trasu jsme zvolili přes Německo, kolem Hitlerova sídla Berchtesgaden směrem do města Martin bei Lofer, kde jsme měli vyhlídnutý Camping Grubhof. Když nás slovensky mluvící pracovník kempu ubytoval a ukázal nám, na jakém místě budeme rozkládat stany, doslova mi spadla huba. No posuďte samy, není kempování v takovémto kempu krásné ? I když teda k ránu bylo asi 6 stupňů, ale to se dá přežít. :)
DEN 4. 23.8.2017 - Camp Trafoi pod Passo dello Stelvio
Po zaslouženém odpočinku se nám nikomu z kempu nechtělo, avšak cesta byla daleká. Cíl cesty byl Camp Trafoi, který se nacházel přímo pod jedním z nejznámnějšího průsmyků v Italských východního Alpách 200m od hranice se Švýcarskem a to Passo dello Stelvio s nadmořskou výškou 2758m/n/m, který byl cílem cesty následující den. Když jsem řekl, že Camping Grubhof bylo místo na kempování nádherné, Camp Trafoi ho jednoznačně strčil do kapsy. Stany jsme rozložili na travnatém místečku, ze kterého byly vidět ohromné hory se zasněženými vrcholky a pod námi byla slyšet místní horská řeka. Posuďte samy, místo to bylo úchvatné. Ráno jsme na teploměrech naměřili 5 stupňů, za to nebylo takové vlhko. Všichni jsme přežili, jedeme dál ...
DEN 5. 24.8.2017 - Passo dello Stelvio a kempování u Lago d′ Idro celkem 1278km
Minulý rok před Grossglockner Hochalpenstrasse jsem byl nervózní, měl jsem obavy, přeci jen jsme nikdy takovou štreku do kopce neabsolvovali. Letos jsem tolik nervózní nebyl, možná to bylo proto, že jsme na nic nečekali a neplatili žádný vstup u brány, za kterou jsme viděli obrovský kopec, který sotva jednička brala. Sbalit stan, celou rodinu a připravit na cestu auto mi vždy trvalo zhruba 1,5hodiny. Když jsme auto naložili a připravili jej na odjezd, chtěli jsme vyjet z dolíku v kempu, kde jsme byli ubytovaní ... a ejhle ... v polovině kopce auto zastavilo a nejelo dál. Příčina byla ta, že jsem auto nenechal pořádně zahřát a chudáka jsem trápil studeného. Když se motor zahřál, zkusil jsem to podruhé, avšak kdybych trošku nepotrápil spojku, z kempu bych nevyjel. To nám ten den dobře začíná. Všichni seřadit a hurá na cestu nahoru. Jakožto nejtěžší, tím pádem nejpomalejší člen výpravy jsem vyjel na cestu jako poslední. Vyjíždíme z kempu, řadíme jedna, dvě. Už na začátku mi bylo jasné, že dvojka určitě prudké stoupání s prudkými vracečkami nezvládne, proto pomalu, ale jistě stoupáme závratnou rychlostí.
Zhruba v jedné třetině dojíždím několik aut zastavených v kopci a blikající výstražnými světly. Nikdo nefotí auta, to je divné. Když jsem zastavil a optal se, co se děje, uslyšel jsem: ,,Asi se rozkočil diferák". Joo tak to je v ..deli, no nic, zacouváme na odpočívadlo a najdeme závadu. Nakonec jsme zjistili, že se protočil jen litinový zvoneček na poloose, proto auto přestalo jet. ,,Fílo, máš zvoneček"? No jasně, že mám, to bych nebyl já, abych v kufru nevozil náhradní celé auto. Tímto okamžikem jsem přišel o jeden zvoneček (v průběhu výpravy i o ten druhý). Ještě, že s sebou vozím dva. Vyrážíme na cestu, jedeme dál k nejznámějšímu úseku Stelvia. Po chvilce jízdy se před námi objedvila nádherná klikatice lemovaná zdí, takže nebylo kam spadnout, což se o Hochalpenstrasse nedá říct, tam se člověk podíval dolů a šla mu husí kůže ze srázů kolem cesty. Cesta na Stelvio je daleko bezpečnější. Cestu si užíváme, v autě je ticho, občas jen děti prohodí nějakou hlášku, nebo halekají. My se ženou s údivem a otevřenou pusou jedeme nahoru. Zhruba v polovině zastavujeme a fotíme se u cedule 126. Proč ne, tohle musí být, třeba se sem už nikdy nepodívám. Určitě se ptáte, když jedeme nahoru, že musíme ostatní zdržovat. V žádném případě, na cestě se nachází spousta rozšířených míst a vzhledem k tomu, že jsme se nahoru pohybovali raketovou rychlostí, nikoho jsme naštěstí nezdržovali a nikdo nemusel nervózně troubit. :)
Vrcholek se blíží, nekonečné začáčky sem a tam jsou za námi a na vrcholu cesty nás vítají ostatní účastníci hlasitým pokřikem a máváním. ,,Jsme tu, dokázali jsme to, pokořili jsme Passo Dello Stelvio a VŠICHNI" ! Auto se na vrcholek škrábalo statečně a bez problémů, i když chudák malý sedí až na dorazech, jak je naložený. Vůbec se nám nechtělo pryč, osobně bych si mohl nahoře rozložit lehátko a nasávat klid, pohodu, krásné počasí .. prostě idilka. Nedá se nic dělat, jedeme dál. Sjíždíme druhou stranou směrem do Itálie na Bormio.
Projeli jsme druhou stranou dolů, opět s otevřenou pusou krásnými zatáčkami, tunely, mosty... Cestou dolů by mohl člověk mít obavy, že auto nebude brzdit, že budeme muset stát, aby brzdy vychladly... Ani houby, cestou dolů pomaličku, občas i rychleji tak, že jsem si cestu užíval a občas se přistihl i u toho, že bych mohl zpomalit. Auto brzdilo po celou dobu perfektně, mimo pískání, žádný problém nebyl. Cestou nahoru na Stelvio se mi občas rozvítila rezerva, cestou dolů nezhasla. Kdyby došel benzín, dolů bych dojel, to by problém nebyl, z kopce to pojede. Naštěstí jsem ve městě Bormio narazil na benzinku s obsluhou, kde cena byla skoro 50,- Kč za litr, ale hrdě tankujeme plné nádrže. Po naplánování další trasy jsme se vydali směrem k Lago D Garda. Před vjezdem do tunelu, který měl asi 8km, kde nebyla možnost se otočit, ostatní účastníci zpomalují a zastavují před tunelem. Neměl jsem jinou možnost, než jet dál. Po 8 km jsem zastavil a zjistil jsem, že jedna palivová pumpa stávkuje. Nám to vůbec nevadí, na parkovišti alespoň vyvenčíme děti. Po opravě pokračujeme a navečer se ubytováváme v kempu u Lago D Igro, kousek od Gardy.
DEN 6. 25.8.2017 - Strada della Forra - Lago d′ Garda
Druhý den ráno jsme se rozmýšleli, zda-li pojedeme směrem na proslulou cestu STRADA DELLA FORRA. I když jsme tento den měli v plánu velký kus cesty, rozhodli jsme se, že pojedeme. Zapnuli jsme navigaci a jeli. Po nějaké době jsme začli pochybovat, zda-li jedeme dobře. Po cestě jsme si dali druhé Passo Stelvio a když jsme byli zhruba 5km před koncem, mysleli jsme si, že nás cesta zavedla úplně někam jinam, proto s kyselými obličeji jsme směřovali směrem ke Gardě a pryč odsud. Když jsme však dojeli blíže, byli jsme příjemně překvapeni, jsme tu ! Stojíme na semaforu a vidíme vjezd do tunelu vytesaného ve skále úzkého pouze pro jedno auto. Když jsem tohle uviděl, jásal jsem jako malé děcko, protože v takhle krásných přírodních tunelech lemující Gardu jsem ještě nikdy nejel. Padla zelená a projíždíme cestou, která bere dech. Chvilku v tunelu, chvilku na okraji srázu s výhledem na jezero, všichni jsme si cestu užívali a kochali se krásnými pohledy. Po projetí těchto tunelů projíždíme směrem dolů, kde se vyhýbáme autobusům. Jedná se o milimetry, ale ostřílení autobusáci si se situací hravě poradili. Celou cestu jsem natočil na video, určitě koukněte, stojí to za to. Po projetí Forry jsme pokračovali směrem dolů z Gardy pryč. Vzhledem k tomu, že byla turistická sezóna, vyjet z křižovatky, která nebyla řízená semafory bylo peklo. Tak rychle pryč a jedeme konečně za teplem k moři.
První dny výpravy bylo chladno, hlavně k ránu, už jsme se všichni těšili na teplo a hlavně na moře. Tento den jsme nasadili raketové tempo a tuším zhruba za 400km jsme dojeli až k moři, kde jsme se sešli se Slovenskou částí. Na začátku výpravy jsme se rozdělili na tři skupiny, protože jet v tak velkém počtu za sebou by bylo nereálné. Z minulých výprav vím, že nejvíce se dá jet za sebou v 6 autech a nejlepší cestování je ve 4. Ubytování jsme sehnali navečer u v kempu u moře a ještě tento den jsme poprvé vstoupili na pláž a po náročném dni si užili první chvilky ve vodě.
DEN 7-11. 26.8.2017 až 31.8.2017 - Centro Vacanze Mirage, ubytování u moře
Cílem 7 dne byl zarezervovaný komp Centro Vacanze Mirage, kde jsme měli předem zaplacených 5 nocí přes cestovní kancelář. Po cestě se mi rozvítila kontrolka nabíjení. Nemá smysl čekat na vychladnutí motoru, když nám do cíle zbývalo asi 150km, tak jedeme dál, pravděpodobně regulátor. Auto se mi vymstilo, že jsem závadu neodstranil hned a tak se z ničeho nic zvedl volnoběh a auto na křižovatkách chcípalo. Závadu jsem přisuzoval k vybité baterce, avšak po chvilce jsem zjistil, že se nejedná o baterku, ale o prasklé těsnění pod karburátorem. Ještě, že to byla jen takováhle kravina za pár kaček. Opraveno a jedeme dál. Navečer jsme dojeli do cíle a hurá se ubytovat.
K moři jsme dojeli všichni bez větších problémů. U moře bylo nádherně, k našemu překvapení kemp byl naprosto luxusní. Po náročném cestování skrz Alpy jsme si všichni moře užili a od cestování v autě a bolejících prdelí si odpočali.
Nemohu samozřejmě opomenout auta. Na mém autě jsem našel příčinu špatného dobíjení, spečené uhlíky na alternátoru. Způsobené to bylo určitě olejem, který se do altíku dostal skrze sáknoucí gufero na rozvodech, proto mě dovolená stála 1l oleje. Auta ladili i ostatní, od seřizování brzd, výměnu hlavního brzdového válce, tak i výměnu spojkové lamely u Trabíka, který se rozhodl, že bude automatem. :) Dokonce došlo i na hledání mototechny, kde se dali sehnat nějaké náhradní díly. Proč to ? Po prvním prasknutém výfuku se majitel vozu rozhodl, že sežene jiný výfuk. Shodou okolností výfuk sehnali přes nějakého kamaráda, který jej dovezl k moři. Pro výfuk pod Benátky dojeli, ale bohužel místo nového typu dovezli starý typ výfuku. A co teď, když nejsou držáky ? Proto ta mototechna. Klukům se podařilo sehnat prodejnu, kde se naobjednali náhradní díly i držáky na výfuk. Sice to stálo nějaký čas, ale výfuk je vyměněný a připravený na cestu domů. :)
Vstáváme v 5,45 hodin a jede se k moři fotit východ slunce
DEN 12. 1.9.2017 - Odjezd z Centro Vacanze Mirage směr Benátky, navečer plavba lodí do Benátek, večer camp Fusina
Od moře do Benátek, takový byl plán cesty a cílem byl kemp Fusina. Tento kemp jsme vybrali z důvodu, že kousek od něho vyplouvá loď do Benátek, což nám ušetřilo nejen za parkování někde u Benátek, tak i čas. Vzhledem k tomu, že jsme měli dobrý čas, rozhodli jsme se jet do Benátek ještě tento den. Ještě, že jsme to udělali, druhý den pršelo a pršelo :) Co by to bylo za dovolenou, kdyby nebyly nějaké komplikace. Mé milované ženě natekla noha. U moře si rozedřela prst a postupem času noha natekla a dostávala se do nohy infekce. Co teď ... hurá do nemocenice. Projíždíme do 16km vzdálené nemocenice kolem černoškých lehkých děv, které při zpomalení přicházeli k autu jako magnet. Určitě to nebylo kvůli tomu, že jsme jeli Fiátkem nebo myslíte, že je auta tak zaujali ? :))) Šestihodinové čekání na ženu v nemocnici jsem strávil spánkem v autě. Ještě, že máme sklopné sedačky. :)
DEN 13,14. 2.9.-3.9.2017 - Odjezd směr ČR
Plánovaný odjezd byl na 8 hodinu ranní, ale návrat z nemocenice byl v 5 ráno, tak jsme vyrazili malinko déle směrem do Rakouska. V Rakousku jsme bohužel nesehnali ubytování, tak jsme vyrazili směrem k ČR na chatu a ujeli jsme přes 700km. Proč ne? Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. Já bych řekl, cestovat ve vzduchem chlazeném dvouválci je nejlepší :) Uteklo to jako voda, vůbec se nám nechce domů, ale s dobrým pocitem, že jsme to zvládli, jedeme. Tak naviděnou příště, doufám, že se to dalo číst a bylo to srozumitelné. :)
Mapa výpravy...
foto mapy
Pohonné hmoty...
Najeli jsme 3280 km
Natankovali 209,93l benzínu, dolili 1l oleje ( důvod byl sáknoucí gufero na rozvodech )
Průměrná spotřeba 6,4l
Přivítání ve velkém řízkovém stylu
Velké poděkování patří Čapkovým, kteří pro nás uspořádali přivítání ve velkém stylu, i když to nevyšlo podle jejich představ, bylo to naprosto perfektní i tak. Po 14cti dnech jsme od nich dostali kila smažených řízků, okurky a chleba. Co víc si po těch všech pizzách, těstovinách a mořských potvorách přát. :))
ORIENTAČNÍ MAPA VÝPRAVY
Kam pojedeme příště...
Další menší výpravu plánujeme na Slovensko. Bude se jednat o týdenní výlet, jak jinak, než vzduchem chlazenými dvouválci :) TERMÍN výpravy bude bud 18.6.-24.6.2018 a nebo 25.6.-1.7.2018, termín ještě upřesníme včas. PROGRAM: Plánujeme jeden den vyjet směrem Senec - slunečná jezera (možná i něco po okolí), kde budeme cca 4 dny ubytovaní. Poté se chystáme na víkend do Zvolena, kde bude pravděpodobně sraz Slovenského klubu 126fan.com. Pokud by se neuskutečnil, tak uspořádáme menší sraz ve Zvoleně v kempu a navštívíme rodinu Matuškových :) Takže pokud chceš, vydej se na trip s námi, čím víc nás pojede, tím více zacpeme pusy neustálým špekulantům, kteří jen od počítače pesimisticky komentují :)) Do kolony se může zapojit každý, nejlépe se vzduchem chlazeným dvouválcem !
VIDEO Z VÝPRAVY
Fotogalerie
